Krásný výjezd přípravek na mezinárodní turnaj!

Mladší přípravka na výjezdu aneb o Pohár Českého lva, který nemáme :)
Naši borci znovu posunuli hranice Klánovického fotbalu po fantastické jarní části sezony. Když mi někdo řekne, že přeháním nebo si vymýšlím kraviny, ŽE TO NEJDE, směju se, ale vnitřně mě to štve – nesnáším totiž větu ,,nejde to." Radši slyším: ,,to je těžké, ale vymysli, jak to udělat, aby to vyšlo..." ¨K tomu něco potřebujete a já to mám = skvělé trenéry, jako jsou Maty a Boris, které doplňuje trenér mladší přípravky Pospa, kteří mě podporují v mých ,,myšlenkách." Jejich nasazení a ochota dávno přesahují to, co je běžné.
Uspokojit se s něčím dobrým, je ztráta času pro něco lepšího. A my věříme, že hranice zatím nebyla pokořena...
K turnaji:
14 válečníků + 4 členi realizačního týmu se v pátek 20. 6. 2025 vyrazili porvat na Pohár Českého lva do Ústí nad Labem. Jeli jsme vlakem, který tak tak zůstal v jednom kuse. Jen tak mimochodem, je to největší turnaj mladších přípravek v ČR. Čekala nás zdatná konkurence z celého Česka i ze zahraničí jako Most, Cheb, Žďár, Lipsko, Drážďany, Viktoria Žižkov, Dukla, Admira... atd.
Rozdělili jsme se na dva týmy:
Tým 2017 (jeden z nejmladších): obsadil 23. místo z 48 týmů – a to je BOMBA!
Tým 2016 (doplněný o kluky z 2017): vyhrál bronzovou skupinu – neskutečný výkon.
Co si z turnaje vezeme?
10 výher, 10 proher, 1 remízu!
Hlavně ale emoce, pláč, radost, zklamání, naštvání i spokojenost. Vše, z náš dělá výjimečnou partu.
Vzpomínky? Ty zůstanou navždy... olštářová bitva v tělocvičně, kde jsme spali. Když uvidím karimatku... bolí mě záda už jen při pomyšlení na ni. Závody ve spacácích. Vzpomínky na naše kluky: Dany Kopp - náš technik, který i po krvavé srážce pokračoval ve hře, hned co byl celkem slušný proud krve zastaven. Honzík Hrabák, který třetí den byl tak moc vyčerpaný, přesto pořád pokračoval až nakonec tahal nohy, ale ten vytoužený gól dal. Dokonce proti Viktorce Žižkov "A"! Kdo jiný to v Klánovicích může říct? Kapitán Kuba Vávra, který umí podržet tým, když tečou slzy i když potřebujeme dávat góly. Consty Sova, rváč o hlavu menší než soupeři – ale o dvě hlavy odvážnější. Tobík Prošvic, co pálil jeden gól za druhým i přes slzy, když to zrovna nešlo. Martin Hovorka a Olík Fink, střelci z půlky hřiště a drsní obránci. Maty Weis a Šíma Šanca, neúnavní bojovníci v poli, kteří se opravdu snaží. Gólmani Kuba Souček a Šíma Duda – kluci s nejtěžším úkolem. Jejichž práce je tak nevděčná, přesto tak moc důležitá a oni ji zvládají. Viktor Pavlíček, poctivý dříč, kterého by obdivoval i sám Usain Bolt pro jeho rychlost. Alex Hrouda, technik a střelec 1. třídy. Fíla Dyulgerov, univerzál v útoku i obraně – jeho gól hlavou na 1:1 proti do té doby neporaženému týmu, který znamenal zlatý BOD asi nezapomenu. A samozřejmě rodiče – ti, co rozváží, fandí, vaří, uklidňují toho ,,opálenýho" trenéra, co nesnáší křivdu a podvody. Díky vám za všechno!
A co dál?
Škoda, že už je po všem. Ale dokud jsou děti malé a svět jim ještě patří, vymyslíme zase něco nového. Dřív než přijdou holky a fotbal půjde stranou.

- Boris & Maty & SUK – trenéři mladší přípravky
A Kustod Pospa – expert na zrzavé občerstvení po uspání těch našich milovaných ,,zvířátek", půjčování míčů a vedení týmu s úsměvem.
,,Má to smysl."